O nás

Jsme malý, rodinný pivovar se sídlem na úpatí Vysočiny, v Předklášteří. Samotná výroba piva je umístěna v nedalekém Tišnově, v budově bývalých lázní, v těsné blízkosti letního kina.

 

Uhranuti krásou místní krajiny jsme se rozhodli nepojmenovat svůj minipivovar podle místa sídla nebo provozovny, ale po kopci (s přimhouřením oka řekněme klidně i hoře), představující dominantní prvek v této krajině a to Květnici (přestože pivo vaříme pod jiným kopcem a sice Klucaninou).

 

Název Květnice je dán opravdu jen s tímto krajinným prvkem s Hotelem Květnice nemáme žádnou spojitost. Rovněž bychom rádi upozornili, že v Tišnově jsou v současnosti tři! minipivovary. Tím dalším je Tišnovské pivo a jedná se opět o nezávislý subjekt, se kterým nemáme spojitost. Třetím je pivovar Grado.

 

Vznikli jsme podobně jako řada jiných minipivovarů a to přerodem z vaření v domácích podmínkách. Popudem pro náš vznik byly velmi kladné odezvy na pivo, které se příležitostně uvařilo a poté s přáteli vypilo. I my tedy máme sládka, který je sice „jen“ poučeným laikem, ale daří se mu vařit dobré pivo a dělá to rád a s potěšením. Samozřejmě pod dozorem osoby s příslušným oprávněním.

Stručná historie

Pivovar v Předklášteří má velmi dlouhou tradici, neboť zde byl založen již ve středověku. Postupem času měnil svoji podobu, výstav i majitele až v roce 1942 zde byla bohužel výroba zcela ukončena. Dnes jeho zašlou slávu připomínají jen značně zchátralé budovy v areálu kláštera Porta Coeli.

 

Pivovar v Tišnově byl založen v roce 1554. Vlastnila ho městská obec a během svého působení ho provozovalo několik nájemců. Zrušen již před rokem 1893.

Minipivovary

Pivovarnictví má v naší zemi odpradávna význačné postavení mezi ostatními řemesly, a přestože současná podoba piva se od té dřívější značně liší, touha dělat dobré a poctivé pivo tu v srdcích řady sládků stále zůstává. Dříve bylo běžné, že každé i malé město, mělo svůj vlastní pivovar a měšťané tedy na něj a na vlastní pivo mohli být hrdí. Nejinak tomu bylo i na Tišnovsku, kde se nachází i náš pivovar. Moderní doba bohužel přinesla zánik většiny z nich, a ty, které přeci jen nějakým způsobem přežily, se staly součástí některého, povětšinou zahraničního koncernu. Bohužel často jen jako pouhá značka a piva, označené jejich jménem, jsou vařena centrálně v jiném městě (nebo dokonce státě) a jsou tedy chuťově unifikovaná.

 

V posledních několika letech však srdce příznivců piva mohla pookřát, neboť vznikla řada minipivovarů, které sice mají často velmi malý výstav, ale o to více lásky a péče věnují jejich majitelé a sládci výrobě piva. Výsledkem je pak povětšinou dobré a nejednou i opravdu výtečné pivo ve srovnání s některými produkty z velkovýroby. Tím největším přínosem je pak pestrost, kterou si mohou konzumenti piva dopřát při toulkách naší zemí. Ačkoliv jsou vztahy mezi minipivovary a velkými pivovary často nazývány bojem Davida s Goliášem, lze na to spíše nahlížet jako na zdravou soutěž o nejlepší produkt, ze které ve výsledku těží spotřebitelé. Výstavem se minipivovar s velkým pivovarem rovnat nemůže, ale za poslední dobu jsme byli nejednou svědky situace, kdy velké pivovary byly těmi malými donuceny změnit svůj přístup či názor. Například velkovýrobci původně přehlížená svrchně kvašená piva, se kterými minipivovary úspěšně zasáhly srdce a chuťové pohárky konzumentů, se teď stále častěji začínají objevovat i v produkci velkých pivovarů.

 

Nezbývá než doufat, že soužití malých a velkých pivovarů bude v budoucnu probíhat v symbióze k potěšení všech, kteří mají rádi pivo v tom pozitivním smyslu slova. To jest nikoliv jako levného nositele alkoholu, ale jako výjimečný nápoj s tradicí několika tisíc let.